Rozhovor s Bizou

V přechozím příspěvku jsme informovali, že trenérský tým Pragovky posílí Ntando Manyosha, kterého však málokdo osloví jinak než Biza. Dnes přinášíme s ním slibovaný rozhovor.

Bizo, vítej na Pragovce a rovněž i v České republice. Před položením dalších otázek bych se rád zeptal na tvou přezdívku. Nezdá se, že by se jednalo o zkratku tvého jména.

Děkuji mockrát za přivítání. Svou přezdívku jsem získal už jako dítě od kamarádů mého táty, kteří s ním hráli ragby. Takže je se mnou prakticky po celý život. V Jižní Africe je celkem běžné, že vás lidé znají spíše pod přezdívkou než pod vlastním jménem. To platí obzvlášť v ragby. Koneckonců, kolik lidí zná skutečná jména hvězd jako je „Beast“ Mtawarira nebo „Bakkies“ Botha.

Jsi původně z Jižní Afriky a před příchodem do Prahy jsi zastával role v Litevské ragbyové unii. Nabízejí se proto rovnou tři otázky. Za prvé, jak jsi se dostal do Evropy? Potom, co tě přivedlo do Česka? A nakonec, proč zrovna Pragovka?

Bylo to prostřednictvím muže jménem Richard De Jager, který je ředitelem RDJ Sports Development. Společnosti, která umisťuje trenéry a hráče z jižní polokoule po celém světě. Stejná společnost se podílela na loňském Profi kempu (akce, kterou společně organizovala Praga s Tatrou – pozn. redakce). Byl to on, kdo mě propojil s litevskou ragbyovou federací, která toho času hledala trenéra. Původně nabízeli jen krátké angažmá, ale jakmile jsme začali spolupracovat, chtěli abych zůstal déle. To vyhovovalo oběma stranám. A ještě před Litvou jsem trénoval v Anglii. S Romanem a Pavlem (Roman Šuster a Pavel Syrový – pozn. redakce) jsme se seznámili minulé léto na Profi Kempu. Klub zrovna sháněl trenéra a já byl k dispozici. Život je o načasování a v tomto případě se to sešlo. Potkali jsme se i co se týče ambicí. Obě strany měly zájem o spolupráci a já jsem rád, že se tak stalo.

Jaká bude tvá role v klubu?

Budu hlavním trenérem seniorského týmu a také šéfem Sportovního centra mládeže. U týmu mužů teď působím spíše jako asistent. Do herního plánu zatím přidávám pouze to, co považuji za naprosto nezbytné, protože začátek sezóny je za rohem. To se však v budoucnu změní.

Jaké jsou tvé cíle na Pragovce? Čeho bys tu chtěl dosáhnout?

Za prvé, chci posílit Pragovku tím, že vytvořím jasné rozvojové plány pro hráče a trenéry, tak aby mohl klub „produkovat“ kvalitní hráče a kvalitní trenéry. Jak pro současnost, tak i budoucnost.

Za druhé, chtěl bych vytvořit, případně vylepšit, jednotný způsob pro trénování a hraní, který bude možno neustále zlepšovat a držet tak krok s nejmodernějšími trendy v ragby. Chci tím docílit vytvoření určité identity Pragovky.

A za třetí, chtěl bych vytvořit anebo alespoň upevnit celkovou klubovou kulturu. Mám tím na mysli propojení členů pragovácké komunity –trenéry a hráče, ale i fanoušky a rodiny.

Je to zhruba tři týdny, co jsi se připojil k seniorskému týmu. Jaké jsou tvé první dojmy? Už tě něco překvapilo, ať už v kladné, či záporném slova smyslu?

Na úvod musím říct, že všechno je mnohem lepší, než jsem čekal. Klub má jasnou strukturu, jasné cíle a vidím v něm poctivou práci. Hráči mají potřebné dovednosti a jsou extrémně vnímaví na nové podněty. Schopnost být „koučován“ je tím zásadním, co u hráčů hledám, kdykoliv začínám u nového týmu. Můžu prohlásit, že tito hráči jí oplývají v dostatečné míře. Trenérský tým má velký smysl pro detail, což je velmi důležité při práci s hráči v neprofesionálních podmínkách. Je třeba se vyjadřovat naprosto jasně, jednoznačně a já jsem byl ohromen tím, jak zřetelně naši trenéři komunikují s hráči. Po osobní stránce jsou v klubu všichni přívětiví a ochotni s čímkoliv pomoct.

Jak bys popsal svůj trenérský styl?

Osobně se považuji za vyznavače demokratického stylu, který je možná lépe znám jako přístup zaměřený na hráče. Tento způsob vytváří flexibilní rámec pro hráče, kteří mohou svobodně projevit svůj talent, ale zároveň jednat v souladu s týmovými cíli. Hráče nechávám využívat jejich technických a taktických dovedností k řešení problémů, anebo k vytvoření problémů pro soupeře. Musím však dodat, že správný trenér svůj styl mění v závislosti na situaci, a tak i já občas sklouznu k autoritativnímu, či „holistickému“ stylu (trenér zasahuje do dění pouze minimálně a většinu rozhodnutí dělají sami hráči, více o třech zmíněných stylech třeba zde – pozn. redakce).

Jaká očekávání máš od hráčů?

Od hráčů očekávám snahu o neustálé zlepšování. Jak v ragby, tak i v životě. Vytrvalé, postupné zlepšování, kvalitní vztahy a sledování společných cílů. S tímto přístupem dosáhneme požadovaných výsledků a vychováme z hráčů dobré lidi.

Podle veřejně dostupných informací jsi hrál v elitních jihoafrických klubech, avšak tvá hráčská kariéra skončila poměrně brzo, nebylo ti ještě ani 30 let. Můžeš se s námi podělit o informaci, na jakém postu jsi hrál a co tvou hráčskou kariéru ukončilo?

Hrál jsem všechny pozice ve třetí řadě. Moje nejoblíbenější však bylo číslo 6 – v Jižní Africe se jedná o rváčka na otevřené straně. Můj táta hrál a trénoval ragby také, takže jsem na hřišti byl už jako batole. S hraním jsem skončil kvůli zraněním. Podstoupil jsem tři operace kolene, jednu operaci třísel a dvě operace achilovky. Na profesionální úrovni se po každé vynucené pauze vracíte jako úplně jiný hráč, než jste byl před zraněním. Nápor na psychiku je velmi vysoký. Postupem času jsem dospěl k názoru, že už na tak vysokou úroveň nestačím, že nezvládnu trénovat týden co týden v maximální intenzitě. A tak jsem se rozhodl s hraním přestat. K trénování jsem se poprvé dostal už v sedmnácti, a po naléhání táty jsem si tehdy udělal i licenci. Díky tomu jsem po ukončení hráčské kariéry měl na kontě přes deset let zkušeností s trénováním, a práce profesionálního trenéra tak byla jen logickým vyústěním.

Existuje nějaké šance, že bychom tě viděli v Česku na hřišti?

Pouze v nějakém utkání Old Boys jako toho nejpomalejšího (smích).

Máš nějaké koníčky, případně záliby mimo ragby?

Abych byl upřímný, moc ne. Ragby miluju do té míry, že je to prakticky to jediné, čemu se věnuju. Trávím tím všechen svůj čas. Výjimkou je hraní na kytaru a posilovna. Miluju cvičení.

Je něco, co bys rád vzkázal ať už fanouškům anebo členům Pragovky?

Moc se těším, až se stanu součástí ragbyové komunity na Pragovce. Ragby je založeno na mezilidských vztazích a já se těším, až se se všemi seznámím!