Po jarní extraligové soutěži jsme v seniorském mužském ragby svědky nového formátu pohárové soutěže. Ragbyový Pohár XV, jak se soutěž oficiálně jmenuje, má za sebou pět odehraných kol a vrcholit by měl 19. listopadu. Už teď se však z řad ragbyové veřejnosti snáší na soutěž kritika. Část ragbyové obce není spokojena s přestávkami mezi utkáními, složitějším formátem soutěže, absencí nejlepších hráčů a volá po, dle jejich názoru, osvědčeném modelu Extraligy podzim-jaro. Co říká na zmíněnou kritiku jeden z „architektů“ podzimní soutěže? V rozhovoru jsem se bavil s Romanem Šusterem, bývalým profesionálním hráčem, kapitánem národního týmu a několikanásobným ragbistou roku, který v současnosti působí na Unii jako šéftrenér mládeže, trenér národního týmu U20 a člen metodické komise. K tomu všemu je ještě manažerem výkonnostního ragby ve svém domovském klubu na Pragovce.
Romane, vypadá to, že nové podzimní soutěži se nedostává od české ragbyové veřejnosti pochopení, čím si myslíš, že to je?
Myslím si, že je potřeba trošku lépe komunikovat a vysvětlit, co se zamýšlí. S tím je ale v praxi problém. V české ragbyové obci je obecně neochota shánět si informace a snažit se novinky pochopit. Když tomu chcete předejít a uspořádáte pro kluby konferenci, na které by se nový systém soutěží vysvětlil, tak se na ni žádný klub nepřihlásí.
Pokud by se kluby přihlásily, co by slyšely?
Podzimní pohárová soutěž si klade za cíl uvolnit hráče pro regionální výběry, Super Cup a reprezentace. Cílem regionálních výběrů je vzít širší výběr nejlepších hráčů v Česku, který by se utkával v sérii utkání Čechy – Morava. Plánování srazů a utkání regionálních výběrů bylo v tomto roce velice složité, protože až do poslední chvíle jsme věřili, že budeme moct nasadit tým do mezinárodní klubové soutěže Super cup. Naším cílem do budoucna je, aby se této soutěže nějaký náš tým účastnil. Může to být některý z klubů, může to být franšíza anebo reprezentační výběr. Do budoucna počítáme především s celkem U23. Třetím a zásadním cílem je dát na podzim prioritu reprezentacím. V současnosti, reprezentace U18 a U20 hrají v období říjen a listopad nejvyšší evropskou úroveň Championship. Aby na této úrovni mohli uspěli, je naprosto nezbytná příprava a také dostupnost všech nominovaných hráčů. Pokud by se na podzim hrála Extraliga, bylo by s kluby velice složité vyjednat uvolnění hráčů pro reprezentační srazy a samotná utkání. Tlak na výsledky v Extralize by klubové trenéry postavil do dilematu, zdali hráče uvolnit pro reprezentaci, anebo ho využít pro utkání klubu. V konečném důsledku, stejný problém bude řešit i reprezentace mužů, která by měla výhledově rovněž největší penzum práce odvést právě na podzim. Bohužel, letos se mužskému národnímu týmu nepodařilo postoupit z evropské úrovně Konference. V této soutěži je velice obtížné vyjednat termíny zápasů, koncentrovat je do podzimních měsíců, a proto se ještě letos všechny výhody pohárové soutěže nemohly ukázat. Jakmile národní tým postoupí, doufejme tedy za dva roky na úroveň Trophy, za čtyři, šest let do úrovně Championship, manévrovací prostor s termíny reprezentačních utkání bude větší, a my budeme chtít odehrát maximum na podzim.
Záměr a cíle jsou jasné. Proč ale právě Pohár? Dle některých členů české ragbyové obce by stejně dobře mohla fungovat Extraliga hraná od podzimu do jara, kdy ten největší tlak na klubové výsledky je stejně až na jaře.
Pokud se na podzim rozjede soutěž, která je přerušená zhruba čtyřměsíční pauzou, pak pro mě osobně, taková soutěž nemá sportovní logiku. Větší smysl mi dává, když budeme mít dvě, na sobě nezávislé soutěže, přičemž každá bude mít svůj vrchol. Když to vezmu z pohledu týmu, nejdříve se připravíš na soutěž, poté se snažíš zvyšovat výkonnost, ukončíš soutěž cílem sportovního snažení, tj. finále, a po přechodném období se znovu začneš připravovat na novou soutěž.
Rozumím, jde o kontinuitu. Ale čím si potom vysvětluješ, že v řadě jiných zemích a jiných sportech je model podzim-jaro převládající?
Přiznám se, že jsem z časových důvodů nějakou hlubší analýzu toho, jak soutěže fungují v zahraničí nedělal. Musíme však mít na paměti, že většina ragbyově vyspělých zemí má možnost hrát celoročně a soutěže se díky tomu nemusí na čtyři měsíce zastavit. My tuhle možnost bohužel nemáme, neboť nedisponujeme dostatkem hřišť s umělým povrchem. A i kdybychom tato hřiště měli, je otázka zdali by tuzemské kluby byly schopny dlouhou soutěž absolvovat. Volné víkendy, které v letošním Poháru máme, slouží primárně k přípravám reprezentace, ale zároveň umožňují klubům se dát po zápasech „dohromady“. V současné době tu nemáme týmy, které by fungovaly na poloprofesionální bázi a disponovali 36 hráči na vysoké úrovni trénovanosti, kteří jsou schopni hrát čtyři zápasy v řadě ve vysokém tempu. Máme tu spoustu týmů, které po odehrání dvou utkání mají mnoho zraněných hráčů a je pro ně obtížné poskládat patnáctku pro utkání co následuje.
Na druhou stranu, v minulých letech se přeci běžně hrálo mnohem více kol bez pauzy. Jak je možné, že to předtím šlo a teď jsou přestávky pro regeneraci potřeba?
To ano, ale je potřeba si uvědomit, že jsme po dvou letech COVIDu a spousta věcí se změnila. Zase, nemám to podloženo čísly, ale například na Pragovce jsme zaznamenali znatelný úbytek hráčů. Obzvlášť ti, kteří si v „áčku“ moc nezahrají, si během pandemie našli jiné záliby a s ragby skončili. A to navzdory snaze v trénincích neustat, a v rámci možností pokračovat. Běhali jsme v parcích a tak dále, ale ani to odlivu hráčů nezabránilo. K tomu přičtěme, jakým způsobem se naši hráči léčí se zraněními. Kolik týmů se reálně věnuje rehabilitaci, regeneraci?
Navíc, když se znovu vrátím k Pragovce, my nemáme každý rok na výstupu z juniorů 10-15 kluků, jako mají například Říčany nebo Tatra. Teď nám přišli po dlouhé době Šimon Székely s Tomášem Doušou, Petříčkem a Vláďou Foubíkem. Pak tam máme asi 10 kluků ročníku 2005, kteří by se k mužům měli připojit příští rok. Tento rok je sice po dlouhé době prvním, kdy jsme schopni sami poskládat tým v každé mládežnické kategorii, ale uvědomme si, že to tu dlouhou řadu let nebylo. A myslím si, že podobná situace je i v řadě jiných klubů.
Pojďme se ještě vrátit k Poháru. Pod palbou kritiky se ocitnul i soutěžní systém. Podle některých členů ragbyové obce systém není jasný – ze skupin jsme se dostali do jakéhosi play-off, kde část týmů hraje čtvrtfinále, část je kvalifikována přímo do semifinále. Co za tím je? Hraje v tom roli například množství přihlášených týmů?
Systémů pohárů je možné vymyslet nepočítaně. Vždy je potřeba brát v potaz aktuální situaci a reagovat na ni. Vždycky se snažíme soutěže koncipovat tak, aby co nejlépe odpovídala stavu českého ragby. A stav českého ragby je tím zásadním důvodem, proč se v poslední době formát soutěží často mění. Tady bych podotknul, že změny soutěží probíhají i jinde ve světě, není to čistě česká záležitost. Naší snahou je vždy zapojit co největší počet týmů a zároveň zajistit co nejvyšší kvalitu utkání. Stejnou optikou jsme nahlíželi na pohárovou soutěž. Cílem bylo umožnit týmům se v rámci soutěže posouvat na základě výkonnosti, bojovat o umístění a zároveň udržet odpovídající kvalitu. Proto se udělalo pět výkonnostních skupin na základě výsledků jarních soutěží. Ve skupinách se tak sešly týmy odpovídající úrovně. Pokud bychom například proti sobě postavili Říčany a Havířov, dá se předpokládat, že ta utkání by neměla odpovídající úroveň. Proto se Říčany utkávají s těmi relativně nejsilnějšími soupeři – účastníky semifinále jarní Extraligy. Zároveň ta soutěž umožňuje výkonnostní posun pro týmy, které jsou níže nasazené. Například ve skupině „B“ Vyškov a Slavia skončili v čele skupiny, a tak hrají baráž, kterou nazýváme čtvrtfinále, a hrají s těmi slabšími týmy z „áčka“, tedy Pragou a Tatrou. Tyto týmy buď potvrdí své nasazení, anebo se přesunou do jiné, odpovídající úrovně. A potom budou hrát o konečné umístění, kde se o vítěze bude hrát v každé té výkonnostní úrovni. Za mě tedy ta soutěž svou logiku má, myslím si, že i atraktivitu. Mě přijde jako ostuda, abychom jako Pragovka sestoupili a neměli možnost hrát o Pohár. Stejně tak věřím, že Říčany chtějí za každou cenu vyhrát Pohár. Takže mi to přijde zajímavé.
Rozumím, střety soupeřů na podobné úrovni a průchodnost. Dalším zajímavým prvkem může být i návrat vyřazovacích utkání hraných na odvetu. Teď jsi, Romane, shrnul, jak ta soutěž byla zamýšlená a jak funguje. Zároveň, záměr je v tomto systému i pokračovat, protože se rozjedou regiony, máme ambici hrát Super Cup a reprezentace bude mít snad brzy vrchol sezóny na podzim. Můžeme tedy očekávat model Extraliga na jaře a Pohár na podzim pro následujících několik let?
Já doufám, že ano. Jsem přesvědčen, že české ragby potřebuje období stability, ideálně pokud by to nový výkonný výbor Unie odhlasoval na čtyři roky, tedy po dobu svého funkčního období. Nový výkonný výbor by měl být zvolen 20. listopadu a následně rozhodovat o podobě soutěží. Já teď tady sice vystupuju jako spoluautor současného modelu, ale připomenul bych, že my vydáváme pouze soubor doporučení. Je to výkonný výbor, který v tomto ohledu rozhoduje, má na to jako jediný právo a nese za to i odpovědnost. Já doufám, že nový výbor nastavený model schválí spolu i s navrženou úpravou jarní Extraligy. U té se na chvilku zastavím. Úprava Extraligy by mohla být implementována v roce 2024 a myslím, že si také zaslouží krátké vysvětlení. Patnáctková extraligová soutěž by měla být, podle mě, klenotem mezi soutěžemi. Teď je úkolem vypracovat podklady pro nový výbor a navrhnout, zdali hrát v 6, 8, případně 10 týmech. To rozhodování není čistě na nás, roli v tom hrají i dotace, jejichž výše se přímo odvíjí od formátu Extraligy, od počtu účastnících se týmů a třeba i od toho, kolik je v ní zastoupeno krajů. Ideální model pro rok 2024 je podle mě dvoukolová soutěž s osmi účastníky. Ale o tom se bude ještě jednat. Ještě krátce k tomu, proč byla Extraliga letos jednokolová. Opět připomeňme, že jsme byli po COVIDu. V roce 2022 jsme šli do sezóny po dvouletém období, které poznamenalo jak trénovanost, tak i samotné počty hráčů. Nebyli jsme připraveni hrát dvoukolovou a velmi intenzivní soutěž a po ní ještě velký blok sedmiček, kvůli národnímu týmu, který hrál kvalifikaci na Mistrovství světa a zároveň nejvyšší evropskou úroveň Championship. Pro jednokolovou Extraligu tedy byly dva důvody, „post-COVIDové období“ a sedmičky.
Romane, moc díky za tvůj čas!