Vážení sportovní přátelé, reportáž z posledního turnaje bych rád zařadil do trochu širších souvislostí. Jak dost možná všichni víte, tento víkend došlo k minimálně dvěma významným sportovním událostem, kterými nepochybně žila většina sportovních fanoušků a o jejichž průběhu se vedlo nekonečně mnoho debat u nekonečně mnoha vypitých půllitrů.
Ale ač byly obě sportovní události významné, není pochyby o tom, že sobotní fotbalové derby pražských S, ve kterém již po xté zvítězila Sparta, smetla a zastínila událost nedělní, a to žákovský rugbyový turnaj v Kralupech nad Vltavou.
Ani zavřený most přes Vltavu nemohl zastavit davy fanoušků, kteří s lišáckou mazaností překonaly všechny překážky, které jim snad měly zabránit zúčastnit se tohoto sportovního svátku.
Do Kralup přijíždíme okolo 9:3O, je krásné počasí a ačkoliv o osobě generála Klapáka jsme si nestihli nic zjistit, víme, že je po něm pojmenovaná ulice, kam se máme dostavit. Místní domorodci nás poučují, že je zbytečné zajíždět autem až na parkoviště ke stadionu, ale že máme volit variantu přeskoku přes plot a ušetřit si tak zdlouhavou cestu okolím. Není co řešit, přehazujeme zavazadla i sebe přes pletivo a vítá nás tradiční turnajová atmosféra plná křiku rodičů, trenérů, pořadatelů a hlavně rozjívené a posléze klikující mládeže.
Po nezbytné rozcvičce přichází nástup, kdy máme možnost prohlédnout si pěkně pohromadě své budoucí soupeře, jenže jak, když ti klopí oči, v obavě pohlédnout do tváří legendárním pragovákům, které dávno opustila zimní letargie a posílení nedávno proběhlým soustředěním větří kořist. Okolo černožlutých medvědů se šíří strachnahánějící pižmo vítězství.
Nutno přiznat, že v prvním zápase jsme podcenili Tatru Černý Blesk a špatně zvolenou strategií si ho sami prohráli, a to hned 4:0.
Jakoby se medvědí pudy rozhodly převzít vládu nad další hrou začali kluci konečně hrát a skórovat…odpovědnost za vítězství na sebe bere Kvido a Martin. Praga poráží petrovické jezdce 3:2.
Proti Korálovcům z Říčan nastupujeme plni odhodlání, hrajeme týmově a díky houževnatosti a podpoře celého týmu se daří položit Benovi, Matějovi a Jakeovi, který si za skvělý sprint přes celé hřiště vysloužil pochvalné mručení, nadšené výkřiky, potlesk ve stoje a celkové ovace od všech fanoušků i zbytku týmu. Vítězíme 4:2.
V dalším zápase, tentokrát proti Slávii vynikají naši Matějové a zařizují stejný výsledek, jaký padnul v předešlém utkání.
Mám pocit, že po tomto zápase došlo k poněkud politování hodné situaci, kdy jsme v rámci sportovní kolegiality zapůjčili Martina na jeden zápas Petrovicím a ten si z něho odnesl výstavní monokl, který jak jsem měl možnost vidět na pondělním tréninku očekávaně a předpisově mění barvu a momentálně je zelenomodrý.
Poslední zápas proti postrachu celého turnaje Babicím také zvládáme a vítězíme 4:0.
Za jmenovité pochvalné zmínky ještě stojí Rudovy obětavé skládky během všech zápasů, Sašova podpora a týmové pojetí hry Matyho a Pepy.
Díky rodičům, že vozí hráče na turnaje v takovém počtu a trenéři tak mají možnost průběžně strategicky střídat. Díky pořadatelům, i když byla škoda výrazných absencí viditelných lajn na hřištích. A dále díky soupeřům, že je proti komu se postavit v krásné hře rugby.
Kluci kteří hráli ve skupině B, jak se později dovídáme, s přehledem porážejí na hlavu všechny soupeře a kdyby se vyhlašovalo pořadí, jsou první.
Další super turnaj za námi, teď jen neusnout na vavřínech, protože zlepšovat se máme v čem, respektive úplně ve všem. Snad jen to medvědí pižmo by nám už relativně obstojně šlo.
Rugby 3x zdar!
-Jebe-