Při sobotním celostátním turnaji na Tatře se Pragovákům vedlo výborně.
První s kým jsme se utkali byl Vyškov. Soupeře jsme neznali, a o to jsme byli zvědavější na jeho kvality. Ačkoliv jsme zvítězili 2:0, jednalo se o nejtěžší zápas základní skupiny a před Vyškovem třeba smeknout klobouk!
Další soupeře, kterými byli Iuridica a Babice jsem převálcovali a mohli jsme poobědvat.
Chlapci si pochutnali na kuřecím Švejžužu s rýži a všem chutnalo, jen malej Jirka se dožadoval polévky, která k obědu samozřejmě patří! Tak snad příště...
Posílení a sebevědomí jsme porazili Slávisty a utkali se s dalším moravským mužstvem - Olomócí.
Stále neporažené nás čekal domací tým Tatra1. Nervozita, touha obstát a heroická odhodlanost zvítězit jsou nepopsatelné. Věděli jsme, že v tomto zápase jde o všechno!
Buď my a nebo Tatra získá minimálně bronz. Zápas začal a my odpočítávali každou vteřinu...dějiny píší vítězové a těmi byla Praga.
Do finále postoupila dvě mužstva Říčanských a my. Jediná prohra za celý turnaj nám zařídila stříbro za kterého jsme se zaslouženě radovali.
Těšte se na příště... zlato nás nemine (pokud jsem to právě nezakřiknul)!
Radostně Vpřed do a rugby zdar!
JeBe